Víkend na kole okolo Písku

Na východním okraji města se po cyklotrase č. 1015 dostáváme do píseckých lesů, zvaných Písecké hory. Lesy města Písku patří písecké obci už od roku 1509, kdy je koupila spolu s hradem a okolními obcemi od královské komory. Tehdejší rozloha byla veliká, táhla se od Mirotic po Protivín. Dnes obci patří pouze část od města Písek k Týnu nad Vltavou, v délce asi 20 km. Během věků město o své lesy několikrát přišlo, ale vždy mu byly vráceny. Naposledy po r. 1990.

Za městem při vjezdu do lesů míjíme po levé straně čtyři rybníky. Z nich se dříve vedla voda dřevěným potrubím (ulicí Na Trubách) do píseckých kašen. U posledního rybníka bydlel správce tohoto zařízení. Zůstal po něm místní název U Vodáka. Nachází se zde obůrka pro muflony a u potoka jsou sejpy po rýžování zlata ve středověku.

Můžeme jet dále rovně po silnici k zahrádkářské kolonii Vohybal a do kopců lesem až k Albrechticím, asi 15 km. Doporučuji menší zajížďku k chatě na Živec. Cesta vede vlevo po asfaltové cestě stále do kopce. Chata byla postavena píseckým odborem Klubu českých turistů (KČT) v roce 1933 z vlastních prostředků. O stavbu chaty a rozhledny usiloval místní KČT už od svého založení v roce 1901. Chatu dnes spravuje město Písek. Nedaleko ní je slavný živcový lom, který pochází z r. 1884. Dnes je zatopený vodou. V okolí rostou jedny z nejstarších douglasek u nás. Z nerostů se zde stále ještě nachází turmalín, růženín a byl zde popsán mírně radioaktivní písekit.

Další zajímavostí je rozhledna na kopci Jarník. Nad jeho vrcholem (609 m n. m.) - při pohledu z centra města - vychází o jarní rovnodennosti slunce, proto Jarník. Roku 1997 zde byla konečně postavena kovová věž vysoká 57 m. Ve výšce 35 m je vyhlídková plošina opatřená panoramatickým popisem viditelných míst. Vede sem 182 schodů. Věž je sdruženou investicí města Písku, Eurotelu (dnes O2), JETE a Rádia Prácheň. Nedaleko od této a další věže na Kraví hoře je Vyhlídka píseckých lesníků, která byla postavena r. 1936. Dříve sloužila k pohledům na Šumavu a Písek. Pod ní je rozmístěno šest balvanů do kruhu, jakýchsi menhirů.

Od chaty Živec pojedeme z kopce rovně až na Křižatka, kde je pěkný výhled. Bývalá myslivna byla přestavěna a koná se zde posezení při zakončení honů. Po rovině jedeme doprava kolem Nového rybníka, který leží pár metrů od lesní cesty. Rybník má charakter šumavského jezera. Ze silnice je k němu malá odbočka. Pak po pár kilometrech jsme opět na cyklotrase č. 1015. Po ní jedeme do Albrechtic nad Vltavou.

Budeme stoupat lesní silnicí po úpatí Mehelníka (633 m n. m.), který je nejvyšším vrcholem Píseckých hor. Vrchol je zarostlý starým bukovým lesem bez výhledu. Na vrcholu je seskupení balvanů, kde bylo dávnověké obětiště a podle pověsti také sídlo loupežníků. Písecké hory byly roku 1973 vyhlášeny za území klidu. V té době to byl ještě obecně neznámý pojem.

Albrechtice leží mezi Píseckými horami a řekou Vltavou. Jsou známé už od 12. století. Z té doby je zde románský kostel sv. Petra a Pavla, který patří k nejstarším v kraji. Velmi cenné jsou původní románské malby s námětem Posledního soudu. Kostel je obklopen ojedinělou hřbitovní zdí, kterou tvoří polokruhové kapličky. Na každé z nich je vymalovaný některý světec, patron zde pohřbeného majitele (původní malby pocházely od malíře Františka Mikuly), pod ním pak veršovaný popis činů zesnulého od faráře Cízy. Během let 1841 - 50 zde vzniklo 85 kapliček.

Z Albrechtic jedeme další cyklotrasou č. 1091 a to 15 km do Protivína. Čeká nás velmi krásná krajina nepoznamenaná socialistickou přeměnou zemědělství v podobě velkokapacitních kravínů, vepřínů a vysokých nevhodně barevných silážních věží a zničené roztroušené zeleně.

Nejdříve můžeme odbočit na nedaleký Vysoký Kamýk - 627 m n. m. Na vrcholu stojí asi 20 m vysoká rozhledna z kamene z roku 1941. Byla postavena při budování sítě pevných měřičských bodů. Stromy okolního lesa ji dnes převyšují. Na svazích Kamýka jsou stopy po těžbě zlata od středověku od 19. století.

Vrátíme se na cyklotrasu č. 1091 a už pod lesem začíná harmonická jihočeská krajina prohlášená za přírodní památku. Tvoří ji naučná stezka Zelendárky dlouhá 11 km. Je na ní 24 zastavení s informačními tabulemi. Jsou zde rázovité osady, vesničky i jednotlivé lidové stavby. Rozkládá se tady také soustava deseti rybníků od Medenice až k řece Blanici. Největší rybník Velká Rabyně pochází z r. 1489. O vybudování rybníků se zasloužil Jiří Zelendar, jehož strýcem byl Jakub Krčín z Jelčan, slavný stavitel, ekonom a rybnikář. Tato krajina je snad nejkrásnější na podzim, kdy Písecké hory v pozadí jen září barvami podzimu.

Určitou část cesty pojedeme po svého času velmi důležité a ve své době moderní zemské cestě tzv. Landstrasse. Byla modernizovaná roku 1790 a byla důležitou spojnicí Rakouska s českým vnitrozemím přes Písek. Roku 1811-12 byla vybudována dnešní zkratka Vodňany - Písek, zvaná císařská, takže stará upadla v zapomenutí. Dnes po ní zbyl hlavně krásný kamenný most u Bečelova a místní název "Na Malé Landštróse".

Další naše zastávka je Protivín, kam přijedeme přes železniční trať a řeku Blanici přímo na náměstí. Město dostalo jméno po majiteli tvrze a vsi při brodu přes řeku - Protivovi, někdy kolem roku 1260. Na město byl Protivín povýšen až roku 1899. Na kraji náměstí je zámek postavený na základech ze 14. století. Jak šel čas, byl renesančně a barokně přestavován. Není dnes přístupný. Kolem zámku je zajímavý anglický park s 20 druhy dřevin. Na náměstí je také kostel sv. Alžběty ze 17. století. Naproti se nachází Památník města Protivína, kde je možno zhlédnout expozici z dějin města a ze života slavných rodáků.

V Protivíně byl roku 1598 vybudován známý schwarzenberský pivovar. Současný výstav pivovaru je 400 tisíc hektolitrů. Zde je možno objednat exkurzi. Název pivovaru Platan vznikl podle trojřadé platanové aleje vedoucí ke vchodu do pivovaru, kde je umístěna restaurace Belveder. Před časem byla v Protivíně zřízena krokodýlí farma. Protivín je známá železniční křižovatka.

Naše další cesta vede do Myšence po cyklotrase č. 1146 - asi 3 km. Myšenec vznikl při brodu přes řeku Blanici už v pradávném čase. Procházela tudy také stará cesta známá ze Zelendárek jako spojnice našeho vnitrozemí s Rakouskem. Najdeme zde zbytky velkého loveckého hrádku ze 13. století. Byl postaven pro krále Přemysla Otakara II. Zachovala se listina, kterou zde král vydal r. 1273. Po výstavbě hradu v Písku ztratil zdejší hrádek smysl a zanikl. Tak se rychle stal levným kamenolomem pro všechny stavby v obci. Řada jich byla postavena přímo v paláci.

Zajímavá je kulturní památka - kostel sv. Havla. Gotický kostel, stejně jako hrad, postavili ve 13. století kameníci písecko-zvíkovské hutě. Kostelní věž byla r. 1724 barokně přestavěna. Dva zvony na věži pocházejí z let 1494 a 1592. V románské sakristii a části kostela se zachovaly malby z let 1340 - 50. Najdeme zde také prý prvé zobrazení sv. Václava.

Důležitá je též přírodní památka chráněná státem - tak zvané turmalínové myšenecké slunce, nacházející se v dolní části obce. To dalo název naučné stezce, která nás asi v délce 5 km provede všemi zajímavostmi obce a okolí. Jsou zde také umístěny informační tabule. Zde v Myšenci se měla vypěstovat známá myšenecká jablka, tedy nikoliv v saské Míšni. To podle L. Stehlíka v jeho Zemi zamyšlené.

Pod vsí se vrátíme na křižovatku a pokračujeme cyklotrasou č. 1147 asi 2 km pohodlnou asfaltovou cestou podél řeky Blanice až na Klokočín. Tvrz z roku 1401 je dominantou kraje. Dnešní patrová goticko-renesanční budova pochází z r. 1565, přístavba hospodářských budov z r. 1711. Chátrající a zdevastovaný objekt byl zachráněn před demolicí díky nadšení současných majitelů - manželů Bernasových. Dnes je zde umístěna galerie Radost mj. s výstavou prací žáků okolních škol. Kolem Klokočského rybníka vede přírodní naučná stezka opatřená informačními tabulemi.

Z Klokočína přejedeme řeku a uděláme si malou odbočku do obce Maletice, které proslavila známá jihočeská písnička: "Na břehu Blanice stojí Maletice, vesnička má milená". Pak jedeme do Skal - 2 km po žluté turistické značce. Vesnice je známá několika stavbami selského baroka.

Ze Skal do Božovic jedeme po rovině 2 km po cyklotrase č. 1077. Zdejší velká vesnice zanikla v husitských válkách. Dnešní samoty leží u Tvrzského rybníka. Na ostrohu rybníka je do bývalé tvrze z roku 1443 přistavěno stavení. V okolí se nachází několik pěkných rybníků.

Pokračujeme po cyklotrase č. 1073 asi 5 km do Ražic. Doporučoval bych udělat malou zajížďku do Heřmaně. Tato vesnice byla do třicetileté války městem, kostel je ze 13. století. Hlavně však je rodištěm básníka Jana Čarka, který odtud jako gymnazista chodil každý den pěšky do Písku do gymnázia. Jeho rodný dům s pamětní deskou stojí proti kostelu. V Krškově mlýně často pobýval písecký rodák a režisér Václav Krška, který svými filmy proslavil Písek a okolí. Oba umělci odpočívají na zdejším hřbitově. Z Heřmaně můžeme jet přímo do Ražic.

Ražice jsou známé nejen jako železniční křižovatka, ale také jako vesnice se zajímavými statky selského baroka z doby kolem roku 1850. Nad obcí se vypíná Zlatý vrch, kam vede od nádraží naučná stezka, která nás seznámí se zbytky středověkých dolů na zlato. Na třech kilometrech je pět zastavení s informačními tabulemi.

Od nádraží po silničce podél tratě se přijede k přírodní rezervaci Řežabinec. U rybníka leží rybářská bašta, ve které působil dědeček J. Haška jako baštýř (v Haškových vzpomínkách kniha Na ražické baště). Historky spisovateli vyprávěla jeho matka, rodačka z Krče u Protivína. Do zdejší krajiny tak umístil Hašek rovněž svou známou Švejkovu anabázi. Řežabinec je pozůstatek třetihorního jezera. Botanicko-zoologická rezervace zde byla vyhlášena r. 1949. Nacházejí se zde vzácné druhy vodních a mokřadních rostlin a jsou zde velká hnízdiště vodního ptactva. Hnízdí zde desítky tisíc racků, divoké husy, kachny a další. Časté jsou volavky šedé a bílé. Po vytěžení písku vznikly tůně, kde žijí obojživelníci a už vzácná mokřadní květena. Na svahu nad rybníkem bylo nalezeno sídliště pravěkých lidí. Prochází tudy naučná stezka, která má 9 zastavení s informačními tabulemi. Stojí zde také pozorovací věž s rozhledem po okolí rezervace.

Nedaleko odtud leží Sudoměř v poklidné krajině s rybníky. Dne 25.3.1420 zde husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova svedl svoji první vítěznou bitvu. Při přesunu jeho husitů z Plzně do nově zakládaného husitského města Tábora se mu do cesty postavili železní rytíři z Písku a panská jízda ze Strakonic. Boj za použití jeho vozové hradby na hrázi rybníka Škaredý je dostatečně známý. Rovněž tak osud těžkooděnců v bahně vypuštěných rybníků.

Roku 1923 vznikla v píseckém KČT myšlenka označit bojiště mohylou z kamenů přivezených z míst Žižkových bitevních polí. Původcem myšlenky byl písecký učitel Jan Korecký. Projekt zdarma vypracoval umělec Emanuel Kodet, 2 ha pozemku darovala obec Mladějovice. Darovala také potřebný kámen ze svých lomů. Stavba mohyly stála 80 tisíc Kč tehdejší měny, i při dopravě materiálu zdarma. Četné finanční příspěvky poskytly všechny větší okolní obce včetně města Písku. Slavnostní odhalení mohyly se konalo po roce práce 12.7.1925 za účasti asi 25 tisíc občanů. Dnes je široké okolí bojiště prohlášeno za přírodní památku. Jsou zde rozmístěny informační tabule. V nedaleké obci Sudoměř u Písku se nacházejí stavby selského baroka. Zvlášť zajímavá je kovárna.

Ze Sudoměře jedeme po cyklotrase č. 1045 asi 3 km do Starých Kestřan. Za mostem přes řeku Otavu uvidíme barokní kapli z r. 1679 zvanou Kalvárie. Široké okolí Kestřan leží v dešťovém stínu Šumavy, takže zde málo prší. Zachoval se zde unikát dvou gotických tvrzí a barokního zámku na místě tvrze třetí. Horní tvrz ze 13. století s příkopem a padacím mostem, jejímž jádrem je budova purkrabství, měla spíše funkci vojenskou. Dolní tvrz obehnaná hradbou byla postavena pod Horní tvrzí ve 14. století. Později byla přestavěna na pivovar a sloužila spíše hospodářským účelům. Na místě zničené třetí tvrze byl v 17. století postaven Švamberky barokní zámek. Horní tvrz byla do r. 1975 obydlena a zámek do 90. let sloužil JZD jako dílny a sklady všeho možného. Dnes jsou všechny silně zdevastované objekty v soukromém vlastnictví a majitelé se pokoušejí o jejich záchranu. Naproti zámku, na návsi, stojí pěkný původně gotický kostel svaté Kateřiny.

Ze Starých Kestřan můžeme jet po žluté značce KČT k místu zvaném Ovčín, kde je umístěno golfové hřiště a pak asi 5 km do Dobeve. Nebo přímo po cyklotrase č. 1151. V Dobevi vedle bývalé tvrze s vestavěnou chalupou vyniká gotický kostelík sv. Brixí ze 14. století na malém hřbitůvku. Po 2 km dojedeme do Velkých Nepodřic, nad nimiž se tyčí kopec zvaný Velký Kamýk vysoký 531 m n. m., kde před několika lety byla postavena telekomunikační věž se schody a ochozem pro rozhlednu. Odtud je krásný rozhled na Strakonicko, Písek, Písecké hory, Šumavu a k severu do středních Čech.

Vrátíme se opět na křižovatku a po cyklotrase č. 1161 asi po 6 km přijedeme do obceČížová. Než podjedeme dálnici, míjíme Šamonice, kde došlo dne 24.8.1571 ke vzpouře poddaných. Zde byl ve tvrzi zabit Lorecký ze Lkouše a jeho dva synové - Adam a Zdeněk. Na bývalé tvrzi je umístěna pamětní deska. Námět zpracovali básníci Vrchlický a Heyduk. Už z dálky je vidět kopec nad Čížovou s kostelíkem - náš cíl. Na kopci 512 m n. m. vysokém stojí románsko-gotický kostel sv. Jakuba z roku 1250. Kostelík má i sklípkovou klenbu. Na hřbitově pod kostelem je kaple sv. Barbory z roku 1659 s kryptou. Od kostela se otvírá daleký výhled k Píseckým horám, na Šumavu a město Písek.

Na místě bývalé tvrze, která má hluboké sklepy vytesané do skály, byl postaven barokní zámek. Roku 1734 zde Černínové postavili špýchar a špitál. Proti němu přes silnici je 30 m hluboká renesanční studna. Čížová těží z blízkosti města Písku, a stává se postupně jeho satelitním městečkem. Na nádraží ČD už zastavují i rychlíky. Nedaleko Čížové leží hájenka Makov, kde je možno navštívit Záchrannou stanici živočichů, která vznikla roku 1993.

Z Čížové pojedeme po cyklotrase č. 1151 asi 6 km k plynové lávce vedoucí přes řeku Otavu. Za tratí ČD začíná dříve samostatná obec Zlivice. U rozcestí silnice je společný hrob Francouzů padlých v bitvě o dědictví rakouské roku 1741. Místo je označené dřevěným křížem. Viz Alšova freska Bitva u Čížové na bývalém hotelu Otava v Písku.

Cyklotrasa č. 1151 vede přes malou osadu Skrýšov, která byla do husitských bouří velkou vesnicí. Na křižovatce se silnicí - cyklotrasa č. 1158 - je možné jet doprava po silnici přímo do Písku, nebo rovně na plynovou lávku. Za lávkou pojedeme po pravém břehu Otavy proti proudu až do Písku asi 5 km. Částečně se pojede po historickéSedláčkově cestě, která byla otevřena 20.5.1928. Vybudoval ji odbor KČT v Písku a vedla 25 km kaňonem řeky Otavy z Písku na Zvíkov. V roce 1962 zmizela pod hladinou Orlické vodní nádrže. Zachovala se pouze malá část od Hesounova přívozu do Písku, kudy pojedeme. Je to část revitalizované Sedláčkovy stezky, dnes cyklotrasy č. 1225 z Písku na Zvíkov o délce 31 km. Otevření prvé i druhé hotové části proběhlo v r. 2007. Obnovená stezka vznikla péčí města Písku za finanční podpory Státního fondu dopravní infrastruktury, Jihočeského kraje a Nadace Jihočeské cyklostezky.

Před vjezdem do Písku se nachází zahradní restaurace U Sulana, která však je otevřená pouze v sezóně. Tato část cesty mířící do Písku je kromě cyklistů také velmi používaná pěšími turisty, proto je třeba dbát oboustranné ohleduplnosti.

Celková délka tohoto okruhu je cca 75 km, je ho však možno různými způsoby zkrátit. Vyznačení okruhu zvláštním logem v terénu je plánováno od května 2009.

Zdroj: www.icpisek.cz